R. 1678 byl dostavěn klášter a v letech 1699 - 1704 byl v jeho blízkosti vystavěn i kostel ke cti a slávě velké patronky řádu sv. Voršily. Jeho stavitelem byl Marek Antonín Canevalle Veach, později usedlý měšťan pražský. „Dne 24. září 1702 v den památky sv. Gerarda, byl slavnostně položen základní kámen ke kostelu sv.Voršily, ačkoliv stavba již značně pokročila.“
Základní kámen posvětil pomocný pražský biskup a opat premonstrátského řádu „z hory Sionu v Praze“, Vít Seypl. Dostavěný kostel se slavnostně vysvěcuje 6. července 1704 již zmíněným pražským biskupem. První polovina 18. století byla věnovaná barokní umělecké výzdobě chrámového interiéru. K účasti bylo pozváno několik renomovaných barokních umělců. Chrámový strop zdobí překrásné fresky, představující Oslavu Nejsvětější Trojice, od Jana Jakuba Stevense ze Steinfelsu. Autory oltářních obrazů jsou Jan Kryštof Liška (obraz sv. Voršily), slovutný Petr Brandl (Nanebevzetí Panny Marie), dále malíři postranních oltářních obrazů – Jan Rudolf Byss (sv. Josef) a Jan Bruno Rissi. Tvůrcem hlavního oltáře se stal truhlář Jan Unmuth. Pod zdařilou sochařskou výzdobu se „podepsal“ František Preiss a pod štukovou Tomasso Soldati. Nelze opomenout ani kostelní dlažbu z mramorových desek, o niž se zasloužil Jan Petr Baumgartner.
Dva oltáře - sv. Anny a sv. Jana Nepomuckého byly dodány r. 1710. A konečně r. 1773 byl pořízen oltář sv. Matky Angely.
Pamatovalo se i na uměleckou výzdobu hlavního průčelí. Jeho nádherně členěná fasáda je bohatě zdobena barokními plastikami od Františka Preisse a Jeronýma Kohla. Můžeme zde spatřit sochu sv. Voršily, Neposkvrněného Početí Panny Marie, archanděla Michaela a sv. Agáty a Markéty. Před průčelím stojí barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého, které je dílem Ignáce Platzera z konce čtyřicátých let 18. století.
Z velkých oslav v kostele - kanonizace Angely Merici 24. května 1807 papežem Piem VII. (blahoslavená Piem VI. r. 1790). V kronice se píše: „ Jakmile bylo toto poslední pozemské vítězství naší svaté zakladatelky ukončeno, s horlivostí závodily dcery sv. Angely, aby co možná slavným způsobem její svatořečení ve svých kostelích a kaplích oslavily. V našem pražském klášteře započaly tyto oslavy dne 31. května r. 1808.“
Po zdlouhavém vyřizování všech náležitostí se pak oslavy konaly po tři dny. Během odpoledne vždy byla vystavena Nejsvětější Svátost a slavnosti se po všechny dny zúčastnilo tolik lidí, že je kostel ani nemohl pojmout. Byl také zveřejněn životopis sv. Anděly, který vypracovaly sestry v Římě u příležitosti kanonizace.
Breve o svatořečení sv. Angely Merici obdržel náš klášter až při příležitosti 300-letého výročí založení řádu.
O oslavu se zasloužila M. Vincencie Mayerová, představená pražského kláštera. Konala se ve všech voršilských klášterech ve dnech 25. a 26. listopadu 1837.
Sama M. Vincencie Mayerová vyprosila u papeže Řehoře XVI. plnomocné odpustky pro všechny voršilky těch klášterů, které se budou na slavnosti podílet i pro věřící, jež se slavnosti též zúčastní. Povzbudila různé kláštery řádu ke společné oslavě a navázala s nimi přátelské styky.
„Celkem 27 klášterů počítaje i náš současně, slavilo toto významné řádové jubileum a sice: Breslau (Vratislava) v Prus. Slezsku, Brno, Bruneck, Görz, Graz, Velký Varadin, Hermannstadt, Insbruck, Košice, Klagenfurt, Kutná Hora, Laiback, Lork, Landshut, Linz, Odenburg, Olomouc, Presburg (Bratislava), Raab, Salzburg, Schweidnitz, Straubing, Trnava, Varaždin, Vídeň a Würzburg. Přátelská nabídka naší Velebné Matky byla ve všech klášteřích s radostí přijata a za každou zprávu vysloven veliký dík…“
Jako malou ukázku popisu takové slavnosti v Praze uveďme alespoň: „…O 6. hodině ráno byla již Nejsvětější svátost vystavena, mše svaté byly až do 11 a ½ bez přestávky obětovány. V kostele musila městská garda míti stráž, aby se udržel pořádek při velkém návalu lidu: šest tisíc komunikantů přistoupilo dne 26. listopadu 1837 ke stolu Páně. Zpovídalo zde 13 - 14 kněží po dva dny… Při pontifikální mši sv. otce arcibiskupa asistovali tři biskupové, šest kanovníků a dvacet pět akolytů...“
(Citace jsou z klášterních kronik)